Po stopách Karla IV. aneb jak bylo na Karlštejně

Jak jen začít. Nikdy jsem si nemyslela, že by mě až tak lákalo cestovatelské blogerství, ale poslední dobou si čím dál víc uvědomuji, že zážitky z cest a recenze je to, co mě na psaní asi nejvíce baví. A jak už to tak u lidí, co se pdstěhují za hranice rodného státu, bývá, i já cítím sentimentální potřebu vyrazit na místa, která mě doposud nikdy nelákala a to nejlépe při každé příležitosti, kdy se ukážu v čechách. 

Věřte nebo ne, je mi dvacet let, devatenáct z toho, jsem strávila zhruba hodinu od Prahy, a i tak jsem nikdy neviděla náš národní poklad, hrad Karlštejn. Až doposud. 



Myslím, že nejsem jediná, kdo na Karlštejn jako turistické centrum slyšel poměrně dost negativních kóentářů. Všude je to zbytečně předražené, klenoty jsou věčně věků zamčené kdesi v Praze a uvnitř samotného hradu najdeme tak maximálně čtyři holé stěny. 
Jsem skutečně velmi ráda, že po včerejším výletě mohu říci, že tento popis se již jedná o dávnou historii. 
Pro cestu na Karlštejn jsme si nemohli vybrat lepší den! Venku pražilo sluníčko – dobře, na mé skotské poměry možná až příliš, a ačkoliv byla sobota, ani jsme nemuseli kličkovat mezi velkým počtem turistů. 
O Karlštejně jako takovém se dobře ví, že je to oblíbeným cílem zahraničních turistů, a tak ještě před několika lety ceny obchůdků, restaurací a rychlého občerstvení dosahovaly pro průměrného čecha astronomických výšin. Naštěstí pro nás všechny se celý Karlštejn umoudřil a výlet pro celpu rodinu se dá naprosto v pohodě utáhnout aniž bychom museli oželit dovolenou. 
Prohlídka hradu má hned několik různých okruhů, my zvolili hned ten první, který nás zavedl do soukromých a reprezentačních prostorů Karla IV. Nemůžu říct, že by zde bylo tolik k vidění, ale je tomu tak proto, že kdysi dávno jistý rod nabídl financování opravy hradu, pokud si bude moci odvést nábytek z hradu. A tak sice nemáme moc vybavení, na druhou stranu, hrad stále stojí. 
Jediné, co mě, co se týká hradu, tak trochu zklamalo, je fakt, že bez povolení se nesmí fotit a korunovační klenoty zde ani nejsou – k tomuto systému mám miliony připomínek, protože u nás se klenoty vystavují jen jednou za, ačkoliv kdekoliv jinde v zahraničí s výstavou klenotů není žádný problém. 



Samotné město mě překvapilo a víceméně i okouzlilo snad více než samotný hrad. Stezku k oblíbenému turistickému cíly lemují desítky krámečků se suvenýry, které jsou skutečně levné, což, jak jsem již zmínila, je docela překvapení. Totéž mohu říci o restauracích, které se pravděpodobně díky velkému počtu zahraničňích turistů vytrénovaly na mezinárodní úroveň. 
My osobně zvolili pro menší občerstveni restauraci Svatá říše, kde jsme si dali kávu, domácí limču, nějaký ten lehký moučník a já zvolila grilovanou zeleninu. Ohledně kávy jsem skutečne hodně vybíravá, ale kam se hrabe celý Starbucks na ledovou kávu s domácí šlehačkou ze Svaté říše. 
Obsluha byla pohotová, příjemná, všechno bylo ihned připravené a po ochutnání palačinek s hruškami a jablky a smažených jahod mě mrzí, že v té době ještě nebyl čas oběda, protože jsem přesvědčena, že bychom si pochutnali daleko více než o několik hodin později kdesi v Berouně. 

Takže za mě mohu výlet na Karlštejn jen a jen doporučit. Cesta od parkoviště na hrad není daleko, takže to zvládnou v pohodě i rodiny s malými dětmi. Co se týká babiček a dědečků, Karlštejn je hrad a jako většina českých hradů, a byl kontruován tak, aby byl nedobytný a tak je stezka poměrně do strmého kopce. Na druhou stranu, zažila jsem v tomto ohledu i horší cesty. 

No comments