STUDENT TAG │ UNIVERSITY OF ABERDEEN

Ahoj. Dneska jsem se rozhodla sepsat rozhovor tak trochu sama se sebou. Chtěla jsem se rozepsat o studiu v zahraničí, nicméně je to velmi obsáhlé téma a tak jsem si řekla, že bych to mohla zkusit formou tagu. Pokud se někdo bude chtít s úpravami zapojit, budu jen a jen ráda. Navíc opět připomínám GIVEAWAY 

(Hahaaa, já jako fresher) 

Kde studuji: University of Aberdeen
Co studuji: Neuroscience s psychologií
Jaký ročník: Dodělávám třeťák
Kolik mi zbývá: Rok
Proč jsem si vybrala tuhle školu: Studium v zahraničí(především v UK) mi vrtalo hlavou už od malička, ačkoliv jsem vždycky žila v domění, že bez financí je to nereálné. Později jsem víc než s myšlenkou studia koketovala s prací v zahraničí. Nakonec to dopadlo tak, že jsem se jela podívat do Glasgow a zaujala mě jejich univerzita. A jak už to tak se mnou bývá, začala jsem googlit. Ani ne tak s cílem odeslání přihlášky, ale spíš jen tak pro info o budovách a tak podobně. Nicméně, to mě přivedlo k jednomu blogu české studentky na University of Glasgow, která psala o tom, jak se dá ve Skotsku studovat zadarmo a jak se na nějakou školu dostat. A tak jsem hledala dál a dál až jsem odeslala přihlášky na čtyři nejprestižnější univerzity ve Skotsku.  A kupodivu jsem se na jednu z nich dostala.



Proč jsem si vybrala tenhle obor: K tomuto směru mě to vždycky táhlo. Jako malá jsem si hrála na doktorku a s mikroskopem. Vydala jsem se tedy na zdrávku, kde mě ale přepadla puberta, a já tam začala bláznit s humanitními obory(no comment). Naštěstí mě to přešlo, nicméně došlo mi, že medicína nejspíš není to, co bych chtěla dělat, alespoň ne v tu chvíli. Začala jsem si tedy hledat obory typu genetika, které bych u nás mohla studovat. A povím vám, je jich sakra málo na to, kolik máme univerzit a studentů. Jenže to bychom nesměli otevírat jen pseudoobory pro absolvované prodavače v mekáči. Nicméně je asi pravda, že kdybych se nedostala na školu ve Skotsku, nejspíš bych se na medicínu hlásila tak jako tak. Už vlastně ani nevím, co jsem měla v plánu(ačkoliv jsem se Skotskem až tak nepočítala). 



Co já a Brexit: Na to se mě poslední dobou ptá hodně lidí. Já sama nevím, protože nikdo vlastně nic neví. Já jen mám tu jistotu, že odpromuji za stejných podmínek jako doposud. Nicméně co bude s dalšími studenty, co se budou hlásit po školním roce 2018/2019 nikdo neví. Každopádně já osobně proti Brexitu nejsem. Po několika letech života v UK si mohu dovolit soudit situaci trochu lépe, než liberalisti v Praze a podobně. Vím, že to mou situaci neusnadní, nicméně v případě Británie jsem ráda, že se rozhodli udělat to, co je nejlepší pro jejich zemi. Jinak žádné vlny proti mojí osobě jako přistěhovalci zase tolik nevidím. Samozřejmě jsou tu idioti, co asi nepochopili celou problematiku Brexitu, nicméně takoví lidé tu byli vždycky a vždycky tu budou.



Vrátím se zpátky: Nevím. Nechce se mi. Na jednu stranu bych strašně ráda, protože mám v Čechách rodinu a přátele. Dokonce i přítel by rád šel(i když asi by jako Brit v čechách narazil na krutou realitu), ale já nevím, co bych se svým oborem u nás dělala, když se to u nás nedá ani studovat. Je to smutné, ale je to tak. Takže nevím. Nevím, co bude po škole, nevím, jestli chci studovat dál, nebo jít do práce, do ameriky, do Anglie, do Čech, do Austrálie. Zkrátka nevím. 
 Čím se chci živit: Ráda bych do výzkumu. Nicméně výzkum není legrace, je to hodně náročné. Málo peněz, neustálé stěhování... Musela bych mít štěstí. 

To je tedy asi všechno. Pokud vás zajímá něco víc, určitě mi napište do komentářů a já napíšu druhou část, pokud bude víc otázek, pokud ne, odpovím v komentářích :) Díky moc za podporu x 


6 comments:

  1. Já ti tak závidím, taky bych tohle klidně brala. :)

    ReplyDelete
  2. Když jsem tvůj blog začala číst, hrozně mě tvůj obor zaujal, ale tak nějak jsem zjistila, že v ČR jaksi není.:D Na medinu jsem taky původně chtěla jít, ale nejsem si jistá, jestli bych to zvládla, takže také přemýšlím o genetice, toxikologii, biochemii a tak.:) Uvidím. Každopádně hodně štěstí ve studiu.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Myslím, že neurovědy se u nás řeší jen jako doktorár po medicíně, což je šílené! Toxikologie musí být skvělá. Na genetiku jsem chtěla přejít po druháku, ale nenechali mě. Nicméně ono je to jedno, ráda bych dělala obojí, neuro a genetiku :) dej mi vědět, jak jsi se rozhodla :) děkujo, tobě také

      Delete
  3. To je zajímavé. Já bych asi neměla koule na to jít studovat něco do zahraničí, ale nakonec proč ne, když máš dobrou angličtinu, jde všechno :)
    Jen si to užívej dál a nepřemýšlej o budoucnosti. Ono to nějak dopadne. ^^

    Gabux

    ReplyDelete
  4. Tak teda, obdivujem ťa za tvoju odvahu. Študovať v zahraničí nie je celkom len tak, aspoň podľa mňa. Ja sa s touto myšlienkou tiež pohrávam, no nie som si istá. Chcela by som ísť aspoň k vám, do Čiech. Každopádne by ma zaujímalo, ako si ovládala angličtinu - ja sa o rok chystám robiť certifikát a na strednej som ešte dva, a tak si myslím, že ju mám celkom slušnú. No študovať v angličtine medicínu, neviem neviem. :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Nejtěžší bylo vlastně to, odejít z domova.. a je jedno asi kam, jestli z Plzně do Prahy nebo až do Skotska.. to je asi ten nejtěžší krok. Studium samo o sobě nemí problém, na angličtinu si člověk zvykne. Anglicky jsem se víceméně naučila sama doma(hlavní jazyk jsem měla až do poloviny třeťáku němčinu, ale nakonec jsem usoudila, že maturitu z nj nechci). Když jsem dojela do Skotska, anglicky jsem uměla, ale bála jsem se mluvit, plus jejich akcent dělá problémy. Certifikát jsem neměla, univerzita mi uznala maturitu jako ekvivalent Cambridge zkoušky(hahahahahaha kdyby jen věděli), ale to asi záleží na škole. Jinal ve finále, medicína, science a podobně jsou jednodušší než třeba historie nebo literatura, protože u vědy nemusíš umět slovíčkařit a nemusíš tolik číst a psát. U humanitních oborů neděláš nic jiného než neustálá četba a psaní esejí:) hodně štěstí s certifikátem!

      Delete

Powered by Blogger.